Martina Urbanová
Vím, že svět není jen černobílý, ale září mnoha barvami. I přes to mě však už na střední škole oslovila černobílá kresba, kde za černými liniemi září bílé pozadí anebo naopak, kde ze zářivě bílého pozadí vystupují tmavé obrysy. Vyberte si😊.
Kreslila jsem tehdy malé obrázky obyčejným černým centropenem a objevovala svůj styl. Zároveň jsem si užívala toho báječného uvolnění, kdy hlava nemyslela na nic než na sledování černých čar a vyplňování drobných plošek.
Na vysoké škole jsem pak zkoušela vyplňovat černobílými ornamenty celé papíry, tvořit zajímavé rámečky, zdobit jednotlivá písmena či celá jména…dle pana profesora výtvarné výchovy by to moje kreslení mohlo výborně posloužit jako vzory na látky…já ale nepřemýšlela o tom, jak svoje tvoření uplatnit a kreslila jsem si dál a dál.
Když jsem začala učit, přinesl manžel z tehdejší práce velké formáty bílého papíru (46×64). To bylo něco pro mě. Jak jsem zahlédla světlou plochu, dostala jsem chuť ji zaplnit. Jak jinak než černými kresbami. A tak vznikl můj úplně první černobílý obraz s názvem „Na louce“. Ten na čas zdobil moji třídu.
Moje černobílé obrázky se pak objevovaly ještě v dětských památníčcích, které mi nosili moji malí žáčci. V období, kdy jsem vydávala svoji druhou knihu pro děti s názvem „Kouzelný pokoj“ jsem si takto zhotovila i sadu záložek, které přikládám k objednaným knihám.
Občas mám období, kdy se k černobílé kresbě znovu vracím. Je to pro mě relaxace. Kreslím nejen na velký formát, ale také na tvrdý papír velikosti pohledu, jindy si jen tak něco namaluju do sešitu nebo se věnuji kresbě na zakázku (více v článku „Obraz na míru“).
Kreslím kvalitními černými popisovači a permanentními fixami na bílý tvrdý papír různých velikostí. Pokud si chci obraz či obrázek vystavit, je potřeba ho dát do rámu/rámečku. Při výstavě používám obyčejný euroklip s plexisklem.
Nikdy si nic nepředkresluji, ale při kreslení nechávám ruku volně plynout po bílém papíře. Každý obraz/obrázek je tak originál.
Kéž vám moje černobílé tvoření projasní den😊!